Milan Knob
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Stránky věnované záhadám a tajemnu

 
 

Záhadná Homole.

Vytvořeno 01.01.2010 18:07:14 | Poslední změna 01.01.2010 19:50:36
Nachází se v blízkosti Prahy 4000 let stará pyramida?

Pyramidy... To slovo v nás vyvolává představu písečné pouště, velbloudů a legendární moci egyptských faraonů. Teprve pak si možná vzpomeneme, že obdobu pyramid lze najít v Mezopotámii, Indii, Číně a zejména v Mexiku. Ale v Evropě? Pokud se chcete přesvědčit na vlastní oči, vyjeďte si z Prahy po staré plzeńské silnici. Po necelých šesti kilometrech spatříte v obci Dušníky vpravo vedle silnice unikátní objekt...

Co říkají staré pověsti

  Z fádní roviny se překvapivě zdvíhá kuželovitý kopeček, po jehož čele stoupá dlouhé schodiště k průčelí kostela. Zvláštní atmosféru místa nedokáže pokazit ani sousední ohrada dřevozpracujícího podniku se spoustou složených trámů a prken. Převýšení se nezdá být příliš velké, ale když vstoupíte po 52 schodech až na vydlážděnou terásku(po které lze kostel obejít kolem dokola), s překvapením zjistíte, jak značný okruh by se dal odtud obhlédnout, kdyby ovšem v pozorování nebránily hustě rostlé stromy. Na všechny strany spadají poměrně příkré svahy a geometrická pravidelnost kuželu je natolik nápadná, že nikdo nepochybuje o jeho umělém původu.
  Podivný kopec je znám pod jménem Homole. V okolí se traduje pověst, že v bitvě u nedaleké Loděnice, kde roku 1179 kníže Soběslav II. zaskočil a porazil svého soka Bedřicha, padl vůdce knížecí družiny Helich. Tohoto muže obrovité postavy si prý kníže nesmírně vážil a proto poručil svým vojákům, aby mrtvého hrdinu vsadili na jeho koně, připevnili ho vstoje k mohutným kůlům a pak aby každý z nich naplnil svou helmici zemí a nasypal ji kolem. Mohutný jezdec postupně zmizel v zemi a nad ním se navršila "obří mohyla". Dnes je nám samozřejmě jasné, že tak náročná stavba nemohla vzniknout improvizovaným nasypáváním hlíny na jedno místo.
  Z pověsti vyplývá, že dávný mýtus byl zřejmě dodatečně naroubován na historickou událost. Jméno obra - Helich - totiž upomíná na slunce (helios). A ještě jeden zajímavý zvyk se váže k Homoli: Kdo ji o půlnoci třikrát oběhne se zatajeným dechem a pak k jejímu svahu přiloží ucho, ten zaslechne z nitra mohyly řičení koně a smutné vzdechy. Podle mínění nekterých pamětníků to funguje pouze o svatojánské noci, ovšem berou to s humorem, protože bez nadechnutí dokáže obvod pahorku málokdo oběhnout (a dnes by to ani nešlo kvůli plotům sousedních pozemků a houštinám). A pokud by to člověk dokázal, po takovém výkonu by uslyšel "sám sebe": jak mu tepe krev v hlavě a jak sípavě lapá po dechu, což by mohl považovat za zvuky z nitra Homole. Ovšem v trojím obcházení místa jse s velkou pravděpodobností zašifrován zlomek vzpomínky na nějakou dávnou magickou praxi.

Co prozradil Silbury Hill

  Dříve než si popíšeme výsledky průzkumů pahorku Homole v Rudné u Prahy, na kterém se podíleli členové redakční rady časopisu Fantastiská fakta, podívejme se trochu po Evropě. Najdeme tu totiž nečekané souvislosti.
  Například bizarní tvář bezlesé krajiny dávného království Wessexu v jižní Anglii dotvářelo od nepaměti značné množství podivných pahorků. Vesničané věřili, že v těchto "dutých kopcích" žijí elfové a víly, a vyhýbali se jim s bázlivou úctou.
  K největším a nejproslulejším patřil Silbury Hill, ostrý kužel zdvíhající se nad okolí do výše 40 metrů. Podle místní legendy byl kopec považován za mohylu legendárního krále Sila, který zde byl pohřben v sedle živého stojícího koně. Tohle ujištění mě přímo šokovalo. Obdobná pověst jako u nás v Rudné u Prahy! Jde snad o symbol stejné mytologie? Pak by bylo pravděpodobné, že obě stavby byly vytvořeny stejnou technologií ke stejnému účelu. Ta naše  je pouze menší.
  Touha po nalezení pokladu vedla roku 1776 vévodu z Northumberlandu, aby nechal vykopat kolmou šachtu skrz Silbury Hill od jeho vrcholu až do úrovně okolního terénu. Zatímco v hlíně na špičce pahorku našli dělníci popel, zvířecí kosti, jelení parohy, rezavé střenky nožů a zbytky koňské uzdy (což by svědčilo o tom, že tu bývaly zapalovány obětní ohně), hlouběji už nebylo "nic jiného než kamení". V roce 1849 se jakýsi John Merewether prokopal do pahorku znovu. Po nějaké hrobce, natož pokladu však uvnitř nebyla ani stopa.
  Poslední pokus odhalit záhadu Slibury Hillu přišel v letech 1967-68, kdy vědecký tým znovu odkryl Merewetherův tunel do nitra pahorku. Vykopávky ukázaly, že pod vrstvou drnu a sutě se skrývá smělá stavba z mohutných křídových bloků, jakási stupňovitá pyramida se zaoblenými rohovými hranami. Odborníci ji přirovnali k Džoserově pyramidě v egyptské Sakkáře, která je považována za primitivnějšího předchůdce pozdějších monumentů z Gízy. Podle jejich mínění začal být Silbury Hill budován někdy kolem roku 2660 př.n.l. Účel nákladné stavby je nejasný. Průzkum prokázal nesporně jen jeden fakt: Pohřební mohyla to není! Žádná vnitřní komora nebyla nalezena.
  Pravděpodobná se zdá být souvislost s nedalekými kruhy vztyčených kamenů a mohutným kruhovým příkopem v Avebury. Z vrcholu pahorku mohlo být pozorováno jakési dění mezi pár kilometrů vzdálenými menhiry a naopak z megalitického kruhu mohl být nějak "zaměřován" oheň planoucí na vrcholu Silbury Hillu. Není ani jisté, jestli byl pahorek hned od počátku zasypán hlínou, nebo byly původně jeho stupně odhaleny.
  O Homoli v Rudné toho víme ještě méně. Rýč archeologa se jí zatím nedotkl. Můžeme jen dedukovat, kombinovat, domýšlet...

Výsledky terénního průzkumu

  Kostel na vrcholu Homole je sice poměrně novodobý, ale zbudovaný prý na místě, kde odjakživa stával kříž. To by svědčilo o významu místa a potřebě "zapečetit ho proti pronikání nebezpečných sil. Za velice příznačné považuji, že kostel je zasvěcen sv. Jiří. Tento jezdec (!), zabíjející podzemního draka (čili nabodávající energetickou dračí žílu), se vyskytuje na všech místech, která se vyznačují geologickými anomáliemi, křížením geomagnetických linií a která bývala spojena s kultem slunečních bohů (například na Řípu, na Pražském hradě, na Libušíně u Kladna atd.). V oblasti Rudné se ještě donedávna těžila železná ruda, mohla by tu být nějaká spojitost.
  Výhled z vrcholu Homole působí zvláštně: Teprve odtud zjišťujeme, že zdánlivě rovná pláň na všech stranách nenápadně, pozvolna stoupá a v dálce uzavírá obzor. Jako by Homole stála v nejnižším bodě rozlehlé, mělké mísy.
  Pokusil jsme se vykopat miniaturní sondu. Zjistil jsem, že povrch Homole je do značné hloubky tvořen kyprou, šedočernou zeminou. Jejímu splavování zabraňují kořeny keřů a stromů, ale co ji drželo pohromadě kdysi? Možná trávnídrny jako s Silbury Hillu. Kdesi dole pod vrstvami hlíny, však musí být kamenná, stupňovitá konstrukce, jinak by se umělý kopec sesedal a "rozlézal" do stran. Vždyť na svém vrcholu drží značnou váhu kostela!
  Svahy Homole jsou dost strmé, stoupají pod úhlem zhruba 30 stupňů do výšky kolem 16 m nad okolní terén. Kolem úpatí se táhne zřetelný schod (možná zbytek obvodového kamenného věnce), další terasovitý zlom je dosud znatelný v polovině svahu. Tato linie je dobře viditelná pouze v období, kdy ji nezakrývá bujný porost.
  Záviděl jsem zvířeti - snad lišce nebo divokému králíkovi, které si na severním svahu vyhrabalo noru. Kdybych se tak mohl zmenšit a prolézt dovnitř! Nebo tam alespoň zasunout mikrokameru! Černá díra, skrytá pod vystouplými kořeny stromu, se táhla do nitra kopce a prozrazovala, že hrabání je tu poměrně snadné. Proniklo snad zvíře do nějakých vnitřních dutin, do skrytých místností a chodeb? Nebo narazilo po pár metrech na kompaktní kamenné jádro?
 
Když shrneme závěry z průzkumu Homole, můžeme konstatovat, že svým tvarem, umístěním i legendou o pohřbeném mytickém jezdci je velic epodobná své větší anglické sestřenici. Pravděpodobně pochází i ze stejného období, zhruba 2500 let př.n.l., a souvisí s tehdejší celosvětovou mánií budování umělých hor. Byla to reakce lidstva na traumatický zážitek ničivé katastrofy, kdy pouze na vrcholech hor našli někteří spásu při všeobecné potopě.
  Zdáse, že staré mýty tuto doměnku potvrzují. Hora se stala pro naše předky symbolem znovuvzkříšení, a proto byli i zemřelí umisťováni do pahorků (mohyl), připomínajících kuželovitou prahoru, odkud kdysi sestoupil nový lidský rod. Prvořadým úkolem umělých kopců však nebylo sloužit jako náhrobky, jednalo se zřejmě o místa meditací, zasvěcování, astronomických a geomantických pozorování, obřadů a magických úkonů.

Otomar Dvořák

Fantastická fakta č.6./1999
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one