Milan Knob
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Stránky věnované záhadám a tajemnu

 
 

Události z portugalské Fatimy ovlivnily chod světa.

Vytvořeno 05.12.2010 11:23:25 | Poslední změna 05.12.2010 16:13:12
PŘEDURČENÉ UDÁLOSTI je název knihy dvou známých německých badatelů Grazyny Fosarové a Franze Bludorfa. Autoři v této knize , která se čte od začátku až do konce se zatajeným dechem, předkládají čtenářům četné vzrušující informace a hledají odpovědi na takové otázky, jako: Vězíme v časové pasti jakožto individua skrze DNA a jako lidstvo skrze kód světových dějin? Zjišťují, že dějiny se neodvíjejí lineárně, že světové dění je řízeno a někdy se navací zpět, takže se ocitá v časových smyčkách. Například dávný keltský rituál (nedokončený rituál) stíhá dodnes klan Kennedyů. O událostech tzv. Fatimského zázraku uvažují autoři knihy jako o projektu Fatima, na jehož počátku se uskutečnil zdokumentovaný zázrak, předurčil neodvratně program světové politiky pro 20. a 21. století. Například "zorganizoval" konec první světové války, vznik komunistického systému v Rusku, katastrofickou druhou světovou válku, rozšíření komunismu ve světě, záchranu papeže Jana Pavla II. před následky atentátu atp.
  V úvodním pojednání a na příkladu zvláštní "rezavé" skály ULURU známé též pod anglickým názvem Ayers Rock v Austrálii se autoři uvedené knihy zaměřují na důsledky NEDOKONČENÉHO RITUÁLU. Uluru je posvátným místem australských domorodců a podle pověsti mělo v těchto místech a v dávných časech dojít k narušení posvátného rituálu, což by mohlo souviset se skutečností, že kámen sebraný turisty na tomto atraktivním místě (i když je toto přísně zakázáno) jim přináší velká něštěstí a mnoho takto postižených pak s pokorou a prosbou o odpuštění takový kámen či kamínek vracejí poštou zpátky na Správu ochrany Uluru. Nikdo přitom dosud nezjistil, co racionálně uvažující turisty ze Západu přimělo k takové změně v jejich počínání.
  V následujících ukázkách z této mimořádně zajímavé knihy byly vybrány pasáže vztahující se k "Projektu Fatima" a s tím souvisejícími aktivitami papeže Jana Pavla II., jakož i ke vzájemnému vztahu katolické a pravoslavné církve.

Rituály, prostor a čas.

  Velmi poetický popis keltského rituálu nalezneme v povídce "Dalriada" od Olafa Taucherta a Romy Richterové:
...Pak všichni zavřeli oči a začali pobrukovat melodii, která naplňovala celou místnost a vibrovala domem. Nad hlavami členů klanu se rozzářila aura jajich mocí a pomalu stoupala ke stropu. Přítomní do ní byli téměř zcela zahaleni. Fiona se rituálu účastnila poprvé, a proto nebyla na následující zážitek připravená. Spojení vrcholilo sloučením všech do JEDNOHO skupinového mozku. Před nikým nezůstalo skryto žádné tajemství druhých.
  "Ach otče, proč jste mi o tom neřekl," zašeptala Fiona poděšeně. Ale už bylo pozdě. Stará Morrigan prudce otevřela oči a pobrukování ztichlo...
  "Přerušila jsi rituál. Nyní je brána mezi světy dokořán otevřená. Dokážeš si představit, co to pro nás znamená?" pronesla Morrigan řezavým hlasem. "Musíme celý rituál zopakovat, než se stane něco horšího. O trest pro tebe, Fiono, se postaráme později. Začněme tedy znovu."
  Na tento povel všichni zase zavřeli oči a začali tiše broukat. Opět se objevila aura a řadami přítomných projel úlevný výdech...Brána se zavřela...
 
Všechny mýty a legendy popisují přerušení rituálu jako něco hrozivého a nebezpečného, čím se započatý proces udrží v chodu a může se osamostatnit.
  Při podrobnějším pohledu na tradiční rituály zjistíme, že v nich rozhodující roli hrají klasické čtyři prvky: země, oheň, vzduch a voda. Země a voda jsou pokládány za ženské symboly, oheň a vzduch za mužské.. V rituálech náleží významné místo i určité frekvenci, která je utvářená například  voláním anebo pobrukováním určitých melodií. Každý rituál je spojen se zvukem, a zvuk znamená frekvenci. K tomu přistupují uvolněné emoce, jež se v minulosti vyskytovaly především v souvislosti s náboženskou vírou. Nesmíme zapomenout ani na stavy změněného vědomí. Pořadí jednotlivých prvků rituálu je většinou stanoveno přísnými předpisy.
  Přeloženo do moderního jazyka by se dalo říci, že rituál se dotýká čtyř základních sil vesmíru: gravitace - zemské tíže, respektive vzájemné přitažlivé síly hmoty; elektromagnetismu - vzájemného působení mezi elektricky nabitými částicemi; silné interakce (silné jaderné síly) - ta drží u sebe atomová jádra; a slabé interakce (slabé jaderné síly) - uplatňuje se při radioaktivním rozpadu hmoty.
  Všechny tyto čtyři síly jsou těsně spojedny s hmotou, a tím pádem utvářejí naší realitu. Podle Einsteinovy obecné teorie relativity zakřivuje gravitace  prostor a čas  (nebo je dokonce se zakřivením času a prostoru identická), a proto může být odpovědná za vznik časových smyček. je tedy jasné, proč musí být pořadí rituálních úkonů velmi pečlivě dodržováno.
  Pokud by staré rituály skutečně prostřednictvím "čtyř prvků" působily na čtyři základní síly vesmíru, potom se nemůže jednat o pouhé psychologické jevy, nýbrž jde o zcela prokazatelné ovlivňování reality a především průběhu času.
  Nejbesprostřednější přístup máme k elektromagnetické síle, lidský mozek a tělo totiž rovněž produkují elektromagnetické frekvence. Tato síla působí jako nosič infromací. Mentální ovlivňování elektromagnetických sil prostřednictvím rituálu je z fyzikálního hlediska snadno vysvětlitelné. když člověk změní stav svého vědomí, změní se i jeho mozkové proudy, které se vzájemně ovlivńují s přirozenými elektromagnetickými frekvencemi okolního světa. Rituál může tímto způsobem ovlivňovat třeba počasí.
  Fyzici se již dávno domnívají, že ony čtyři známé přírodní síly jsou pouze různými formami jediné základní energie. To by ovšem znamenalo, že jednotlivé síly je možné pomocí vhodné techniky navzájem proměňovat jednu v druhou. Kdo ovládá jednu z nich, mohl by ovlivňovat všechny čtyři. Díky znalostem dávných rituálů by obeznalý člověk dokázal probudit i síly, které vyvolávají časové smyčky a způsobují opakování dějin. Nikdo dodnes neví, jak rituály fungují. Můžeme ale předpokládat, že se jedná o manipulaci s maticí, jež vychází zevnitř a přes jednu nebo všechny čtyři síly otřásá naší realitou.

Projekt Fatima.

  V nejnovějších dějinách zřejmě nenalezneme příklad, který by strukturu řetězce událostí dokládal názorněji nežli "projekt Fatima" a z něj vyplývající zahraniční politika Vatikánu.
  Podstata událostí z Fatimy je dodnes nevyjasněná a dnešní věda je nejspíš ani vysvětlit nedokáže. Fascinující však je, že tehdejší příběh dokázal ovlivnit světové dějiny na celé jedno století. V normálním případě by se dnes již nikdo nad viděním tří dětí z odlehlé vesnice nezamýšlel. Ovšem události z Fatimy opravdu ovlivnily chod světa. To je fakt, nikoliv hypotéza. o mnoho desetiletí později padly na Svatopetrském náměstí v Římě výstřely, které "projektu Fatima" přidaly novou kvalitu. Projekt se stal součástí oficiální vatikánské politiky. Bez něj by náš svět vypadal jinak.
  13. května 1981 v 16 hodin se na Svatopetrském náměstí shromáždilo tisíce poutníků a turistů z celého světa, kdy všichni chtěli zblízka spatřit papeže Jana Pavla II., který měl zde velkou audienci. Sedmnáct minut po 17. hodině turecký extremista Mehmet Ali Agca náhle vytahuje pistoli a z bezprostřední blízkosti namíří na hlavu náměstka svatého Petra. Ale papež je v té chvíli jakoby zázrakem prozatím zachráněn. I druhá rána vyšla naprázdno, až třetí zasahuje papeže do břicha... Později papež prohlásil: "Když jsem se na Petrském náměstí zhroutil, tušil jsem, že budu zachráněn. Ta jistota mě už neopustila ani v těch nejhorších chvílích. Jedna ruka střílela a jiná ruka kulku odvrátila."
  Jan Pavel II. si jasně uvědomil, že tento atentát je součást rozsáhlého řetězce událostí, který započal na den přesně před 64 lety, 13. května 1917 v malé protugalské obci.
 
Onoho dne se třem dětem z rodin pastýřů sedmileté Jacintě Martoové, jejímu devítiletému bratru Francicovi a jejich sestřenici, desetileté Lucii dos Santosové, údajně zjevila Panna Maria. Stalo se to ve chvíli, kdy v Cova da Iria poblíž malé vesnice Fatima pásli ovce. Zjevení sedělo podle vyprávění dětí na větvi starého dubu. Hovořilo k nim a řeklo, že "přišlo z nebes a že se bude napříště pravidelně zjevovat, vždycky 13. dne v měsíci". Madonina slova se vyplnila. Měsíc co měsíc se děti vracely na stejné místo a vždy se Panny Marie znovu dočkaly. Slíbila jim, že 13. října, kdy dojde k poslednímu setkání, "Bůh vykoná zázrak", což také nastalo, jka již byla tato událost mnohokrát popsána.
  Dvě z dětí zainteresovaných na zázraku fatimské události dlouho nepřežily. Francisco Marto zemřel na zápal plic jen o několik měsíců později, 4. dubna 1918. Jeho sestra podlehla 20. února 1920 infekční chorobě. Jediná Lucia dos Santosová se dožila dospělého věku a v roce 1929 vstoupila do karmelitánského kláštera v Coimbře. Opustila svět 13. února 2005. Mnoho let po fatimském zázraku, o Vánocích roku 1935, sepsala sestra Lucia své zážitky formou dopisu, který poslala biskupovi. Tvrdila, že jim Madona v průběhu jednotlivých setkání svěřila celkem tři tajemství. Později se ukázalo, že ona tajemství obsahovala program světových dějin pro celé 20. století.
  Jakmile vypukla předpovězená druhá světová válka, sestra Lucie zaznamenala - na naléhání biskupa z Leire - třetí fatimskou vizi v podobě dopisu, který adresovala papeži. Tehdejší Pius XII. o tento dopis neměl zájem, až jeho nástupci si sice třetí proroctví přečetli, ale vždy dopis znovu uložili s poznámkou, že se jeho obsah nemá zveřejňovat. Až Jan Pavel II. po svém zvolení papežem sice obálku Luciina dopisu po přečtení také vrátil do svatého oficia, ovšem na rozdíl od svých předchůdců začal aktivně jednat. Byl totiž pevně přesvědčen, že právě on je skutečným adresátem dopisu.
  Podstatu výchozích hledisek "projektu Fatima" lze shrnout do několika málo hesel:
1. Ukončení první světové války.
2. Vznik komunistického režimu v Rusku.
3. Vypuknutí druhé světové války.
4. Šíření komunismu ve světě, což znamená rozdělení světa na dvě mocenské bloky
    a nástup studené války.
5. Volba konkrétního papeže, jehož úkol by spočíval ve směřování ke splnění bodu 6.
    Z toho vyplývá zhroucení komunismu ve státech Varšavské smlouvy, opětovné
    sjednocení Německa a rozšíření NATO a EU směrem na východ.
6. Návrat Ruska do lůna církve neboli jeho zasvěcení Panně Marii.

Je třeba zdůraznit, že jednotlivé body plánu nemusely být myšleny chronologicky. "Bůh" dal také v tomto případě lidem šanci k uplatnění vlastní vůle. Například kterýkoliv papež vládnoucí Vatikánu od roku 1917 mohl teoreticky obrátit Rusko zpět k církvi a takovým způsobem uzavřít časovou smyčku. Tím by s velkou pravděpodobností zabránil některým tragickým událostem světových dějin 20. století. Takto jednající papež by ovšem musel splňovat předpoklady, jež jsou zcela přesně stanoveny ve třetím fatimském tajemství. Právě proto se mohla sestra Lucia s tajemstvím svěřit pouze papeži, a právě proto tři z nich vzali poselství pouze na vědomí a nepokoušeli se je naplnit. Nesplňovali totiž předpoklady. Až papež Jan Pavel II. se ukázal být správným adresátem. Dobře však věděl, jak těžký úkol má před sebou. Psal se rok 1981 a nikdo tehdy nevěřil tomu, že během pát let padne komunistický režim v Rusku a východní Evropě a že se podaří překonat rozdělení světa na dva nepřátelské bloky.
  Ve fatimské vizi sice nebylo uvedeno, že by měl papež "osvobodit Rusko od komunismu", což se podařilo až roku 1991, úkol zněl jinak - "zasvěcení Ruska Panně Marii". Jinak vyjádřeno: má dojít k opětovnému sjednocení ruské pravoslavné církve a církve katolické.
 
A předpokladem sjednocení těchto dvou církví bylo pochopitelně odstranění komunistického režimu. Možná to někoho překvapí, ale tato úloha je daleko svízelnější, než zbavení komunistů moci.
  (V uvedené knize její autoři podrobně popisují veškeré aktivity Jana Pavla II., které směřovaly a nakonec i došly k pádu komunismu včetně "berlínské zdi". Zájemci o tyto podrobnosti musí sáhnout po samotné knize).
 
Od začátku svého pntifikátu usiloval Jan Pavel II. o pokojné smíření všech náboženství. I na tomto poli zaznamenal pozoruhodné úspěchy, například přispěl k urovnání vztahů se židy, které veřejně požádal o odpuštění za historická provinění katolické církve. Kladně se vyvíjely také vztahy s muslimy. Smíření s křesťanskými církvemi, ale tak hladce nepostupovalo. Kamenem úrazu bylo především napětí mezi katolíky a východoevropskými pravoslavnými křesťany, z nichž mnozí viděli v papeži ztělesnění ďábla. Svatý otec současně věděl, že pouze díky usmíření s pravoslavím dosáhne splnění toho, co mu poselství z Fatimy ukládá. I když Jan Pavel II. učinil naprosto správné kroky směřující k usmíření církví, přesto se dostal do kolize s přerušeným rituálem, ketrý se odehrál na zcela jiném místě a v jiné době.

Konstantinopolský přerušený rituál.

 
Téměř nepochopitelně hluboká nenávist pravoslavné církve k papeži a katolicismu vůbec pramení z další - dosud neuzavřené - časové smyčky, jejíž původ musíme hledat hluboko ve středověku.
  K rozštěpení křesťanských církví na západní (katolickou) a východní (pravoslavnou) došlo roku 1054. Již dříve se ovšem stupňovalo napětí a vzrůstala rivalita mezi oběma náboženskými směry. Bylo třeba vyjednávat, a tak papež Lev IX. vyslal do Konstantinopole delegaci vedenou kardinálem Hubertem da Silvou Vandidou. Konstantinopolský patriarcha Michael Kerullarios se však zdráhal arogantně vystupující poselstvo přijmout. Kardinál Hubert poté na vlastní pěst patriarchu exkomunikoval. Učinil tak prostřednictvím buly, kterou 16. července 1054 položil před zraky shromážděných obyvatel na oltář v chrámu Boží moudrosti (Hagia Sofia). Stalo se tak v okamžiku, kdy Kerullarios celebroval bohoslužbu. Tato nedokončená mše, to znamená přerušený náboženský rituál, byla výchozím bodem rozštěpení církve (tzv. schizmatu), které trvá dodnes. V reakci na bulu exkomunikoval Michael Kerullarios na oplátku kardinála i jeho doprovod.
  Hubert da Silva neměl ke svému ráznému postupu papežovo požehnání, už proto, že Lev IX. v tu chvíli už nežil a nový papež ještě nebyl vybrán. Je také otázka, zda by se kardinál Hubert vůbec na papeže před svým jednáním obracel. Přesně o 150 let později, v roce 1204, vtrhli při čtvrté křížové výpravě do Konstantinopole papežští vojáci a zle zde loupili a drancovali. Dopustili se odporného masakru na pravoslavných křesťanech a také ukradli dvě relikvie, nejvýznamnější památky východní církve.
  Dnešní Konstantinopol se nazývá Istanbul a mezi většinou muslimských obyvatel zde žije asi 20 000 pravoslavných křesťanů. Pravoslavné církve celého světa uznávají od roku 1961 za svou hlavu konstantinopolského patriarchu, který je jakýmsi protipapežem, ale na rozdíl od něj je patriarcha pouze "prvním mezi rovnými".
  Je zřejmé, že Jan pavel II. mohl svůj sen - sloužit mši na moskevském Rudém náměstí - uskutečnit pouze oklikou přes Istanbul. Jedině pokud by došlo ke skutečnému usmíření s patriarchou Bartolomějem I. z Konstantinopole, přicházela by v úvahu i cesta do Moskvy. Při případné návštěvě Istanbulu by bylo vhodné, ne-li přímo nutné, dokončit přerušenou bohoslužbu z roku 1054. V ideálním případě, by se měla mše konat na původním místě, to znamená v chrámu Hagia Sofia, což by ale nebylo snadné: chrám totiž býval i mešitou a dnes slouží jako muzeum. První kroky k usmíření mezi katolíky a pravoslavnými podnikl již Pavel VI., který se několikrát setkal s tehdejším konstantinopolským patriarchou Athenagorasem a oba zrušili vzájemnou exkomunikaci. To ovšem nestačilo k uzavření řetězce událostí rouputaných v roce 1054.
  V roce 2004 (uprostřed ukrajinské revoluce) pozval patriarcha Bartoloměj na 30. listopadu 2004 papeže Jana Pavla II. do Istanbulu. Svatý otec však musel pozvání ze zdravotních důvodů odříci. Přitom dobře věděl, že toto setkání by bylo nesmírně důležité. V roce 2004 totiž uběhlo 950 let od církevného rozkolu a 800 let od křižáckého vydrancování Konstantinopole. Papež se tedy rozhodl pro geniální tah - pozval patriarchu do Říma. Oba církevní hodnostáři měli již dávno velmi dobré osobní vztahy a i to přispělo k tomu, že Bartoloměj souhlasil. A tak se 27. listopadu2004 konala v bazilice svatého Petra ekumenická bohoslužba, první od roku 1054. Papež současně učinil nevídané gesto - po 800 letech vrátil Bartolomějovi relikvie Jana Zlatoústého a Řehoře z Nazianzu.
  Zdálo se, že papež Jan pavel II. je i přes veškeré zdravotné obtíže stále "ve hře". V únoru 2005 ale došlo k eskalaci děje. Jan Pavel II. byl převezen na kliniku Gemelli s těžkou chřipkou a dýchacími obtížemi. Bohužel se již neuzdravil a večer 2. dubna 2005 zemřel.
  Jan Pavel II. vytvořil během svého pontifikátu téměř ideální podmínky pro své nástupce. Máme na mysli podmínky k ukončení fatimské časové smyčky. Pouhý jeden po papežově smrti dokonce z Moskvy dorazil první smířlivý signál. Patriarcha Alexej II. ocenil v soustrastném dopise adresovaném kardinálu Ratzingerovi zásluhy zesnulého Svatého otce. Současně zdůraznil, že se nyní otevírá zcela nová epocha v historii římskokatolické církve. Vyjádřil také naději, že budou obnoveny vztahy mezi církvemi - na principu vzájemného respektu a křesťanské lásky.

  V závěru knihy autoři poznamenávají: "Ke všem popisovaným skutečnostem (a netýká se to jen Fatimy a papeže Jana Pavla II., ale i rodiny Kennedyů, lady Diany Spencer, nebo Mayského kalendáře) se my sami stavíme s notnou dávkou kritického odstupu. Mimořádně těžké je například odhadnout, kdo vlastně stojí v pozadí projektu Fatima, jaké zájmy tento plán sleduje a jaké výsledky lidstvu přinese. Změny v Evropě jistě znamenaly pro mnoho lidí pozitivní obrat v jejich životech, ale současně přispěly k pochybné globalizaci celého světa. Nelze také zapomínatna další aspekt. Některé instituce, například Vatikán, sice sehrály v určitých politických dějích kladnou úlohu, ale v jiných oblastech života zůstávají názory, s nimiž se my osobně nemůžeme identifikovat. Jsme přesvědčeni, že si naši čtenáři vytvoří vlastní názor.

Grazyna Fosarová, Franz Bludorf

Medium č.12. 2010
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one