Milan Knob
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Stránky věnované záhadám a tajemnu

 
 

Magickým údolím Doubravky.

Vytvořeno 07.02.2010 11:02:46 | Poslední změna 07.02.2010 13:12:09
Černý přízrak

 
Chotěboř a chotěbořské panství patřily v 17. století panu Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Rýzenberka. Ke svým poddaným byl velmi krutý a proto nenalezl ani po smrti klid. Každou noc úderem dvanácté hodiny byli Chotěbořští svědky hrůzostrašného výjevu. Od východní strany chotěbořského zámku vyjížděl nádherný kočár, do nějž bylo zapřaženo trojspřeží ohnivých vraníků. Duch pana Rašína byl zahalen v černém a městem projížděl celou hodinu.
  Výjev byl často provázen velkým hlukem, který budil počestné chotěbořské občany. Ti už nemohli řádění pana Rašína vydržet a poprosili proto kněze, aby Rašína zahnal. Kněz jim slíbil pomoc. Někoilik odvážlivců si připravilo meče a domluvili se, že jakmile kněz kočár zastaví, přiskočí a setnou Rašínovi hlavu. O půlnoci se ozval hřmot a za chvíli vyšlehly ze tmy plameny. Kněz vstoupil na cestu a připravil si monstranci, jeho průvodci meče. Kněz začal Rašína zaklínat, ale přízračný kočár kolem něj proletěl bez povšimnutí, jenom z dálky bylo slyšet Rašínovo chechtání.
  Když nepochodili u kněze, vydali se prosit o radu astrologa, který se vyznal nejen v drahách planet, ale také ve věcech tajemných. Hvězdopravec jim poradil, že Rašína může zabít pouze člověk, který se narodil "na stejné planetě". Po nějakém hledání na takového přišli. Byl jím pijan a rváč, sladovnický pomocník, o němž bylo známo, že se hned tak něčeho nezalekne. A skutečně. Na jeho rozkaz se pekelný kočár zastavil. Rašín se vyklonil, aby lépe viděl, co se děje. Odvážlivec v tu chvíli přiskočil a uťal zloduchovi hlavu. Koně se dali do klusu a zmizeli v dálce i s bezhlavým tělem. Uťatá hlava se skutálela až do blízké studánky, spadla na její dno a tam zmizela. Od té doby se Rašín neukázal. Jen kolem studánky běhal ještě tři dny ohnivý pes, který žalostně vyl.
  Tato pověst se velice podobá případu ze Žďáru nad Sázavou, kde řádil správce tamního panství Ulrich, který dlouho po své smrti jezdil v kočáře a trápil lidi. Dokonce měl na svědomí i smrt jednoho čeledína. Přišel o hlavu stejně jako pan Rašín, jen s tím rozdílem, že tu Ulrichovu uryl rýčem jihlavský kat.
  Pan Rašín musel být asi výjimečně schopné strašidlo , protože podobná pověst se vztahuje i k hradu Svojanov. Tady si pan Rašín počíná s mnohem větší pompou. Přesně o půlnoci se na zdejším hřbitově otevřel hrob a z něho vyjelo jedenáct vozů směrem na hrad. Za nimi pan Rašín ve své oblíbené černé, ale pro změnu na ohnivém býku (podle jiné verze na ohnivé svini).
  Svým způsobem mne tahle informace zaujala. Okamžitě jsme si vzpoměl na knihu Stefana Brönnleho Síla místa, kde se zmiňuje o místech, která mohou být geomanticky vnitřeně spojena:

  V místních pověstech to vyjadřují například obři, kteří něco vrhají z místa A do místa B, nebo draci, čerti a černokněžníci, kteří z místa A do místa B létají; strašidelné kočáry, které jsou stále vídány na cestě z A do B. Do této kategorie patří i podzemní chodby. Všechna tato zjevení znázorňují horizontální spojení míst, často zde najdeme éterické spojení, jako jsou leylines, jež duchovní spojení doprovázejí i energeticky.

 
Přesně do okruhu těchto pověstí bych zařadil i tu chotěbořskou. Navíc existuje i podzemní chodba, která měla vést ze zámku ke kostelu sv. Jakuba. Éterickou spojnici bychom tedy měli. Rozhodně bude nějaká další souvislost i mezi hradem Svojanov a Chotěboří.

Podivná štola

  
Naše první zastavení nemá s legendami nic společného. Nedaleko místa, kde stával dům spisovatele Ignáta Hermanna se nachází zajímavá štola. Ve svahu nad řekou Doubravkou poměrně snadno objevíte otvor vedoucí do nitra kopce. Vstoupíte-li dovnitř, zjistíte, že se štola po několika metrech rozdvojuje, vydáte-li se vpravo, narazíte na skalní stěnu. Zajímavější to je, pokud neodbočíte; v tom případě skončíte u závalu, který působí umělým dojmem. Chodba zjevně pokračuje dál, o čemž svědčí zbytky výdřevy. Bohužel o účelu této chodby není nic známo.

Souboj vodníků

  Pokračujeme cestou dál proti proudu Doubravky. Zanedlouho se dostaneme k místu, které se nazývá Točitý vír. Pověst o tomto místě vypráví, že tu jel kdysi po silnici povoz. Vozku zastavil malý drobný mužíček, který prosil o svezení. Když vozka svolil a zeleně oděný mužíček se uvelebil na kozlíku, prozradil kam jede. Je prý vodníkem z Doubravky a jeho dceru mu unesl sázavský vodník, se kterým jde svést boj na život a na smrt. Řekl vozkovi, že chce-li, může zápas pozorovat z nedalekého vrchu. Bude-li na povrchu řeky bílá pěna, bude vítězem, pokud krvavá, pak je přemožen a vozka ať na nic nehledí a práskne do koní. Pověst hovoří o tom, že se nakonec na hladině řeky objevila rudá pěna.
  Když jsem tuto pověst slyšel vyprávět, uvědomil jsem si, že naprosto stejnou znám z asijského prostředí. Tam ovšem nesvádějí o své dcery souboje vodníci, ale dračí knížata přebývající na dně hlubokých jezer v nádherných palácích. V detailech jsou tyto báje naprosto podobné. Zajímavá shoda!

Čertův stolek

 
O něco dál proti proudu řeky se nachází místo, které se nazývá Čertův stolek. O místech spojených s čerty či jinými strašidly jsme si již něco málo řekli a proto jsem zvědavý na legendu, která se váže právě k Čertovu stolku.
  Kdysi zde prý pobýval poustevník. Bydlel v jeskyni a živil se většinou lesními plody. Uprostřed jeskyně měl veliký kámen, který používal jako stůl. Z jeho klidu jej vytrhoval ďábel, který den co den přicházel do poustevníkovy jeskyně, sedl si na stůl a drze se pochechtával. Když už byl poustevník bezradný, napadlo ho, že by se měl jít poradit do Chotěboře s knězem. Kněz jej vyslechl a poradil mu, aby na stole, kde ďábel vysedával, nakreslil svěcenou křídou tři velké kříže. To prý jistě pomůže. Poustevník poděkoval za radu a pospíchal k domovu. Poté co udělal na balvan kříže, čekal na ďáblův příchod. Ten na sebe nenechal dlouho čekat.Za chvilku se objevil v jeskyni, a jak bylo jeho zvykem, začal poustevníka znepokojovat. Ale jak se posadil na stůl, proměnil se ihned v páru a zmizel. Od té doby se v jeskyni nikdy neukázal a poustevník měl klid. Kámen, na kterém vysedával, byl nazván Čertův stolek.

Mikšova jáma

 
Naší třetí a poslední zastávkou na magické procházce je Mikšova jáma. Přímo proti Čertovu stolku ční vysoko nad hladinou řeky Doubravky strmé skály, které se nazývají Sokolohrady. Kdysi zde stál hrad, který patřil zlému, lstivému a lakomému rytíři Mikulášovi, zvanému krátce Mikeš. Pověst o něm vypráví, že unesl chotěbořskému pánu jeho nejmilejší dceru. Chotěbořský pán přijel potom na návštěvu, jakoby ani netušil, co se stalo. V příhodném okamžiku, když se rytíř ničeho nenadál, svrhl jej chotěbořský pán dolů do řeky Doubravky.
  Dodnes má toto místo podivně tklivou atmosféru. Není se ani co divit, že podle zprávy mnohem novější si chtěla tady před několika lety vzít život mladá dívka z nešťastné lásky. Skočila proto ze skály, kde kdysi stával hrad dolů do Doubravky. Jako by genius loci prosycený násilnou smrtí působil dodnes. Ale světe div se, přestože dívka skočila ze srázu vysokého padesát metrů, vyvázla jen se zlomeninami a pád přežila! Možná, že jí pomohl duch jejího předchůdce.

Aleš Česal
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one