Milan Knob
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Stránky věnované záhadám a tajemnu

 
 

Ještě jednou české pyramidy.

Vytvořeno 03.01.2010 09:20:10 | Poslední změna 03.01.2010 19:58:17
Průzkum umělého pahorku Homole v Rudné - Dušníkách u Prahy přinesl řadu zajímavých poznatků (vz předchozí článek), ale ještě více nezodpovězených otázek. Proto jsme vyzvali tehdy čtenáře Fantastických fakt ke spolupráci. Mezitím se nám podařilo získat od pamětníků, ze starých záznamů a z kronik údaje, které potvrzují tušené souvislosti konkrétními důkazy.

  Například dělníci, kteří v roce 1905 kopali v Homoli, narazili nehluboko pod podlahou kostela na magický předmět, jehož spojení s křesťanskou svatyní je velmi nezvyklé. Ale začněme od začátku.

Kůň v Homoli se plaší
 
Jaká je nejstarší zpráva o dušnické Homoli? Kronikáři dvanáctého století nevědí nic o tom, že by po bitvě u Loděnic (roku 1179) nechal kníže Soběslav zbudovat nějakou pamětní či pohřební mohylu. Poprvé se o ní ve své veršované kronice zmiňuje Dalimil, když tvrdí, že po vítězné bitvě "ku Prazě líc na paměť kopec snosichu".

  Václav Hájek z Libočan už vypráví celou povídku:
I rozkázal Sobieslav nedaleko Dušník, aby jeden každý z vojska jeho nabral zemie do lepky (toto slovo se překládá do dnešní češtiny jako přilba - ale co když šlo opravdu o lebku?), a aby všichni tu zemi sypali okolo toho jízdného, tak dlúho sypali, až jej tam živého i s tím koniem zasypali a tak vždy nahoru sypíce velmi velký vrch nasypali, kteýž je tak nasutý u vsi Dušník a ten odienec tam s tím koniem stojí až do dnešního dne.

 V dalších variantách pověsti šlo o padlého hrdinu nebo dokonce o zlého pána, kterého zasypali vzbouření sedláci. Pod nánosem různorodých výkladů však najdeme jedno společné jádro: Homole souvisí s nějakou magickou operací, při níž je obětován jezdec a kůň, jsou zasypáni hlínou, posláni do podsvětí, aby ta, zabili draka, uvolnili proudění zemských sil a dali vytrysknout pramenům. Významnou úlohu tu hraje posvátné kopí, symbol paprsku cílené energie.
  Místní kronika nás poučí, že ve 13. století patřila obec svatojiřskému klášteru na Pražském hradě. Odtud i její název Dušníky. (Dušník bylo označení pro nevolníka podléhajícího církevní, tj. duchovní vrchnosti.) Přibližně v téže době je na vrcholu Homole zmiňována kaplička zasvěcená sv. Jiří. Křesťanský svatý převzal funkci mytického jezdce. Nevíme, jak tato kaplička vypadala: nejspíš měla podobu románské rotundy. Ještě dlouho poté se totiž o Homoli hovořívalo jako o "malém Řípu".
  Tato původní kaple byla zničena za třicetileté války. Proč? Náhodný vandalismus žoldáků? Nebo Švédové hledali ukrytý poklad, a proto podkopali a strhli její zdi?
  Roku 1690 byl na jejím místě vysvěcen barokní kostel sv. Jiří, který tu vydržel takřka do konce 19. století. Schodiště, stoupající k němu od úpatí pahorku, bylo svědkem slavných poutních procesí.
  Budovatelé železnice, kteří vedli trať v těsné blízkosti Homole, nedomysleli, co mohou udělat otřesy půdy se stavbou na uměle navršeném kopci. Stěny kostela začaly pukat, síť prasklin byla stále zlověstnějsí, a tak nezbývalo nic jiného, než kostel strhnout. K tomu došlo roku 1904.
  V letech 1908 až 1910 byl postaven nový kostel v pseudorománském slohu - ten, který můžete na Homoli vidět dodnes.
  Při průzkumu pahorku jsem si všiml, že po celé čelní stěně kostela se klikatí výrazná puklina. Ačkoliv byla nová stavba založena na silné, kompaktní betonové desce, v nitru mohyly zřejmě znovu došlo k jakémusi pohybu..
  "Když se v český zemi dějou zlý věci, kůň v Homoli se plaší," řekla mi stará paní, s kterou jsem si povídal o dušnických pověstech před nedalekým krámkem s potravinami.

Došlo k senzačnímu objevu - a nikdo si toho nevšiml!

  Konečně jsem dostal odpověď na otázku položenou v přecházejícím článku. Ano Homole byla skutečně prokopána! Mezidobí mezi zbouráním starého kostela a započetím stavby nového (1904 - 1908) k tomu dávalo výjimečnou příležitost. Sonda vedená z vrcholu až na úroveň okolního terénu přinesla zklamání: kopáči nenarazili na očekávanou pohřební komoru, nenašli ani ani žádné střepy, nástroje, kosti či cokoliv podobného. Kopec byl vyplněný zeminou odshora až dolů. Stavbyvedoucí nechal prokopat ze svislé šachty ještě dvě vodorovné štoly k okrajům pahorku, přinesly prý pouze důkaz, že aphorek je skutečně umělý. Co bylo tímto důkazem? Zasypané zděné stupně z nasucho kladených kamenů? Vždyť každá, i malá mohyla mívala kamenné jádro a takzvaný věnec, okružní kamenný val, který zabraňoval rozplavování zeminy. Bohužel, přesná odpověď v záznamech o Homoli chybí. Zdá se, že výzkum byl veden značně povrchně a diletantsky.
  Ten nejdůležitější objev byl učiněn hned na počátku kopání. Na samém vrcholu Homole, těsně pod dlažbou původního barokního kostela, nalezli dělníci koňskou lebku.
  Že by tento zvláštní předmět, zavánějící pohanstvím a čarodějnictvím unikl stavitelům předchozího barokního kostela? To není pravděpodobné. O lebce alespoň někdo u nich musel vědět. Tehdy koncem sedmnáctého století, zřejmě nalezenou koňskou lebku znovu pietně uložili pod novou svatyni. Působila tu posvátná bázeň spojená se starou pověstí? Nebo se prací zúčastnil tajný zasvěcenec, který dbal, aby nebyla narušena magická síla Homole? Každopádně  právě v době vrcholících honů na čarodějnice to byl odvážný čin. Na barokních rytinách jsou čarodějnice často zobrazeny, jak zapalují svíčku v koňské lebce nebo letí na kostlivém koni - tyči s koňskou lebkou na konci!

Schránky posvátného ohně

 
Když si připomeneme výsledky průzkumu anglického pahorku Silbury Hill (podrobně ho popisuji v předcházejícím článku), je tu až zarážející podobnost. I v Anglii byly na vrcholu umělého pahorku nalezeny kosti zvířat, koňská ohlávka (!) a uhlíky z dávných ohnišť. Průzkumníci dušnické Homole zřejmě na takovou prkotinu jako nějaké uhlíky vůbec nebrali zřetel.
  Moderní archeologický průzkum dokázal, že Silbury Hill je zasypanou stupňovitou pyramidou. Na její vrcholové plošině se zřejmě zapaloval posvátný oheň. Ostatně starořecké slovo pyramida by se dalo přeložit jako "střed, centrum či zdroj ohně". Je tím však myšlen především neviditelný oheň, mocné energetické vyzařování, jímž se pyramida nabíjí.
  Vědci se dosud marně přou, proč staří Mayové zasypali své pyramidy vrstvou hlíny, odešli a opuštěná města zanechali napospas džungli. jejich potomci, žijící dodnes na Yucatanu, v tom nevidí žádnou záhadu. jedna z domorodých legend říká:
  Žíly Opeřeného hada vyschly. Příbytky Slunce a Měsíce je v takovém případě nutno vrátit do temnot země, pohřbít je pod vrstvu hlíny. jedině tak se jejich síla obnoví. Může to trvat stovky nebo také tisíce let. jendoho dne se však Opeřený had vrátí a svým věrným dá znamení. Oni přijdou, odtsraní nános hlíny a žviý ohěň na vrcholu posvátných schodišť znovu vzplane.
 
U nás je tajemný jezdec zaživa pohřben i se svým koněm pod horou hlíny a je ztotožněn se svatým Jiřím, vítězem nad podsvětním drakem. Nepřipadá vám, že mezi mýty tak vzdálených kultur je podivuhodná souvislost?

Magický trojúhelník

 
Ale vraťme se z dalekého světa zpátky ku Praze. V souvislosti s Homolí v Dušníkách nás čeká ještě jeden překvapivý objev. Na jeho stopu mě přivedl vášnivý obrozenecký archeolog Krolmus. Roku 1856 píše v dopise svému příteli Štěpánkovi z Přední Kopaniny:

  Vy tam máte nablízku u Lichocevsi památnou mohylu, ale tu já nikdy nerozkopám, byla by jí věčná škoda.

 
Majitel zdejšího velkostatku byl jiného mínění. Krásná šedočerná zemina mu připadala velice vhodná k zúrodnění polí a tak začala na umělém kopci zvaném Homolka intenzivní těžba. Hlína se rozvážela na okolní i vzdálenější pole řadu let, prý jí byly tisíce fůr. Narazili kopáči v hlíně na nějaké kamení? Záměrně sestavené zdivo? I to se mohlo sedlákům hodit jako stavební materiál - ale záznamy o tom nic neříkají.
  Zato v dopisech od Krolmuse a dalších milovníků "phanských starožitností" se dočteme, že Homolka byla asi 18 metrů vysoká, okrouhlá, jakoby složená ze tří komolých kuželů postavených na sebe (jak se zdá, stupňovitost tu byla velice výrazná!) Její svahy byly osázeny stromovím. Říkávalo se jí také Žižkova homole nebo Žižkův kopec, ačkoliv s vůdcem husitů neměla nic společného. Prý snad podle nějakého majitele pozemku.
  Jenže ve staročeštině žižka znamená ohnivý! To je zajímavá stopa. Už nás ani neudiví, že v Lichocevsi se o Ohnivé homoli vyprávěla velice originální pověst - tušíte jaká? No ovšem: kdysi tu zasypali rytíře i s koněm, a kdo Homolku se zatajeným dechem třikrát oběhne, uslyší toho koně řehtat.
  Po pravdě nutno přiznat, že než začala být lichocevská Homole rozebírána, provedl se jakýs takýs výzkum. Pan von Strassern, majetel dvora a archeologický sběratel, nařídil tradiční výkop od vrcholu k úpatí a "nic zvláštního nenašel". Opět žádná pohřební komora. Při rozebírání však Homole nějaké starožitné drobnůstky vydala - bohužel většina z nich je dnes nezvěstná. Roku 1962 byl na místě, kde mohyla stávala, proveden odborný archeologický průzkum, který přinesl zlomky keramiky a nástrojů z přelomu starší a maldší doby železné (polovina 1. stol.př.Kr.) Že by tvůrci umělého pahorku byli Keltové?
  Mylsím, že datování podobných míst podle nalezených předmětů je pochybné. Zapomenuté věci mohou patřit náhodným návštěvníkům. keltové možná pahorek využívali ke svým obřadům, ale je pravděpodobné, že už tu stál dávno před nimi.
 
  Takže na západ od Prahy už známe druhou mohutnou, uměle navršenou Homoli s přibližnou výškou kolem dvaceti metrů. Ta v Lichocevsi byla umístěna vůči Praze víc k severozápadu. Není mezi nimi nějaká souvislost?
  Jezdec zabíjející draka... Ano, centrum kultu sv. Jiří je na Pražském hradě. Dušníky a snad i Lichoceves byly majetkem svatojiřského kláštera. Mýtus jezdce měl takovou důležitost, že bazilika sv. Jiří byla druhou církevní stavbou, která byla na pražském hradišti zbudována (ta první byla zasvěcena Velké matce, černé Panně Marii). Trojlodní bazilika sv. Jiří byla založena kolem roku 920 a už od roku 970 při ní vznikl první klášter v Čechách! Ženský klášter!
  Nešlo snad o to, nahradit kult kněžek, které v místech, kde dnes před hlavním chvodem svatovítského chrámu stojí gotická socha sv. Jiří, udržovaly kdysi posvátný oheň? Podle dochovaných zpráv hořel tento oheň na uměle navršeném pahorku nazývaném Žiži!
  A máme třetí pyramidu. Bohužel ani z té pražské nic nezbylo. Byla postupně po celý středověk a novověk likvidována při terénních úpravách hradního nádvoří.
  Něco mě napadlo a okamžitě jsem začal hledat mapu okolí Prahy. Chtěl jsem zjistit, jaký je prostorový vztah Homolí v Dušníkách a Lichocevsi k pahorku Žiži na Paražském hradě. Spojil jsem tyto tři body přímkami, přeměřil vzdálenosti - a doslova jsem ztuhl:
  Měl jsem před sebou rovnoramenný trojúhelník se základnou určenou body Dušníky - Lichoceves a vrcholem směřujícím k východu, jímž je Pražský hrad. Všechny tři strany mají stejnou délku: 10 kilometrů.
  Je to magický trojúhelník, hrot kopí sv. Jiří namířený k vycházejícímu slunci!

Po stopách dalších pyramid

  Po Čechách i Moravě najdem řadu dalších Homolí, na některých jsou kapličky a kříže, jiné v průběhu věků beze stop zanikly. Všechny spojuje jediné: legenda o jezdci pohřbeném zaživa i se svým koněm. Jejich výška se pohybuje od čtyř do dvaceti metrů. Někde stojí v rovině či na soutoku řek, jinde využívají jako podkladu přirozeného kopce a pomocí násypů ho dotvářejí do onoho "správného tvaru". Doloženy jsou z blízkosti míst, ketrá mají svůj význam v geomantické síti země: jen namátkou jmenuji Žatec, Teplice, Kladno, Kralupy, Boleslav, Libomyšl, Tursko, Kouřim, na Moravě Mohelno, Vlčnov...
  Opravdu velké "neolitické pyramidy" se yvskytují po celé Evropě. jedna z nějvětších je v Rakousku u Deutsch- Altenburgu (přes 25 m). Místní lidová pověst vypráví, že ji navršilo vojsko nošením hlíny v kloboucích (!) na památku odražení tureckých nájezdů. Typickým tvarem připomíná Silbury Hill.

  Archeologickému průzkumu byl poměrně nedávno podroben legendární homolovitý kopec u polského Krakova, v němž prý byl zasypán i se svým koněm Krakus, mýtický zakladatel města. Zjistilo se, že kopec má zděné, plné jádro. Žádnou dutinu ani hrob se nepodařilo nalézt. Nesporné je pouze je pouze to, že jde skutečně o umělou stavbu.
  Začínáme tušit obrysy jakéhosi podivuhodného systému umělých hor, navazujícího místy vztahy ke skutečným kopcům a horám (např. Říp má tvar klasické homole, a proto i tady je kaple sv. Jiří). Je tento systém stále aktivní, nebo je právě v útlumu? Nabíjejí se pyramidy, skryté pod hliněnými násypy, energií, aby mohly být jednoho dne odhaleny? Čekáme stejně jako staří Mayové na návrat mocného draka, aby "utajené hory" znovu vzplály jeho ohněm? A nesnažili se křesťané tuto cestu zavřít? Nenarušili jsme nevratně celý systém svými zásahy do přírody a likvidací některých Homolí? Skrývají se pod podlahou kapliček a pod kříži na Homolích další koňské lebky?

  Snaha o vysvětlení končí novou řadou otázek. Pokud vás v této souvislosti něco zajímavého napadne (nebo s něčím zásadně nesouhlasíte a máte přesvědčivé důkazy, že se mýlíme), napište na tyto mejlové adresy:
otomar.dvorak@gmail.com 
k.n.o.b@seznam.cz

Otomar Dvořák

Fantastická fakta č.7./1999
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one